Pamatujete si na příběh o řecko-americkém hráči Archie Karasovi, který byl jednu dobu v 90. letech jedním z nejlepších hráčů v samotném Las Vegas? Archie hrál z nuly na sto, ze sta na nulu, stejně jako další postava v našem seriálu. Dnes se však podíváme na podání příběhu z trochu jiného úhlu a zavítáme na konec 19. století, konkrétně do proslulého Monte Carla, kde se jednomu britskému gamblerovi podařilo rozbít banku.
ilustrace vygenerovaná pomocí AI
Psal se červenec roku 1891, když do vyhlášeného Casino de Monte-Carlo dorazil charismatický podvodník a gambler Charles Wells. Ve své době to byl velmi nedůvěryhodný člověk, který se pořád motal okolo průšvihů, podvodů a jiných nelegálních aktivit. Za svůj život byl odsouzen celkem 6x a ti, kdo ho znali, věděli, že se vždy pohyboval na zakázaném území. Když dorazil do Casino de Monte-Carlo, měl ale “čistý štít” – nebyl v tu chvíli stíhán policií nebo po něm nešel nikdo jiný.
Charles dorazil do Monaka s částkou 4 000 liber, která by se dnes rovnala 400 000 tisícům liber. Měl jasný plán – zvítězit, otočit svoje peníze, rozbít banku a zapůsobit dobře na své okolí. Na první dobrou to může znít jako plán, který mělo spoustu lidí v hlavě, ale světe div se, Charlesovi se v kasinu začalo velmi rychle dařit.
Co znamená rozbít banku?
V kasinu Monte Carlo měla každá herní tabulka na začátku dne rezervu 100 000 franků, známou jako „banka“. Pokud hráč vyhrál tolik peněz, že kasino nemohlo pokrýt jeho výhry z této rezervy, byla tabulka dočasně uzavřena a přikryta černým ubrusem. Tomu se říkalo „rozbití banky“ – a přesně to měl Charles v plánu.
Jeho strategie byla poměrně jednoduchá, ale extrémně riskantní. Sázel obrovské částky na jednotlivá čísla při ruletě a začal postupně vyhrávat. Během jedenáctihodinového maratonu u jednoho stolu se mu podařilo dosáhnout neuvěřitelné série výher. Kulička opakovaně padala na jeho čísla, díky čemuž se mu podařilo “rozbít banku”. Vyhrál tedy více, než byla denní rezerva stolu ve výši 100 000 franků.
4 miliony liber v kasinu
Charismatický gambler strávil v kasinu několik dní, díky čemuž si nakonec odnesl částku, která by v dnešní době představovala cca 4 miliony liber. Během této doby se mu podařilo rozbít banku několikrát a kasino bylo nuceno několikrát přerušit hru a přikrýt stoly černým ubrusem. Charles se okamžitě stal hazardní celebritou, kterou znal skoro každý. Spousta lidí ho považovala za skvělého hazardního hráče, ale velká většina lidí ho měla spojovaného s podvody a spekulovalo se o tom, jestli při svých hrách v Casino de Monte-Carlo nepodváděl. Dokonce panovaly zvěsti, jestli celá situace nebyla dohodnuta s tehdejším ředitelem kasina Camille Blancem, nebo že ruletové kolo bylo zmanipulováno v jeho prospěch. Nikdy se však ani jedna z těchto spekulací nepotvrdila.
Charles Wells sice v kasinu nehrál z nuly na sto, ale obrátil svůj bankovní účet na neuvěřitelné násobky, které ho vystřelily do nadmořských výšin. V kasinu mu žádný podvod nikdy nebyl dokázán, ale vědělo se, že už v té době měl na kontě několik falešných investičních projektů a prodeje neexistujících patentů. Byl to charismatický muž, který dokázal jednoduše ovlivňovat své okolí.
ilustrace vygenerovaná pomocí AI
Dlouhodobá investice a publicita pro Casino de Monte-Carlo
Přestože Wellsovo vítězství stálo kasino značné peníze, paradoxně mu přineslo obrovskou publicitu. Událost přilákala tisíce nových hráčů toužících po podobném úspěchu. Do dvou let se hodnota podílů rodiny Blanců v kasinu zvýšila o ekvivalent dnešních 120 milionů liber.
Další podvody
Jenže ani po nabití takové částky si Wells nedal říct. Pod falešným jménem „Lucien Rivier“ založil soukromou banku a sliboval investorům neuvěřitelný úrok 365 % ročně (1 % denně). Přes 6 000 lidí mu svěřilo celkem 2 miliony franků (dnešních asi £7 milionů). Wells vyplácel staré investory z peněz nově příchozích, dokud se francouzské úřady nezačaly zajímat o jeho aktivity. Když začalo vyšetřování, uprchl do Británie s penězi svých klientů. Nakonec byl zatčen v roce 1912 a odsouzen k pěti letům vězení ve Francii. Soukromé banky díky Wellsovu zločinu nakonec zavedly přísnější regulační zákony.
Po propuštění žil Wells v Londýně a nakonec zemřel jako chudák, který dlužil dokonce i za nájem. Jeho okolí se s ním už moc nestotožňovalo a v roce 1922 nakonec zemřel. Byl pohřben v hromadném hrobě.
Z nuly na sto, ze sta na nulu…
Jeho příběh však inspiroval stovky lidí po celém světě včetně britského skladatele Freda Gilberta, který složil skladbu The Man Who Broke the Bank at Monte Carlo (několik dalších interpretů ji poté přezpívalo). Charles sice nehrál v kasinu od nuly, ale celý jeho život byl postaven na bázi „z nuly na sto, ze sta na nulu“. Svou slávu si sice na chvíli užil, ale jeho poslední dny prožil v samotě a chudobě.
Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!
