Vzrušení ze hry, útěk od nefunkčních partnerských vztahů, ale i touha vyhrát zpět ztracené peníze. To byly podle bývalého gamblera Jiřího hlavní spouštěče jeho závislosti na automatech. „Hrál jsem bezmála dvacet let. Problém byl, že jsem měl vcelku dobrou práci a banky neměly problém mi dál a dál půjčovat statisíce. Ty jsem pak dokázal prohrát,“ svěřil se se svým příběhem pro iDNES.cz.
zdroj: MAFRA
„Pamatuji si už z dětství blikající barevná světýlka, na která jsem koukal vždy, když jsem chodil s dědečkem kolem hospody,“ vypráví pětapadesátiletý Jiří. Už tehdy se mu líbily rotující švestky a pomeranče. V pubertě pak s kamarády chodil do hospody, kde občas přihodil do automatu pět nebo deset korun.
„Pořád to ale bylo ve společnosti kamarádů a ne v moc velké míře a závratných částkách. První zlom nastal až po revoluci. Kamarád mě tehdy vzal do kasina na živou ruletu. Tam jsem tehdy poprvé pocítil vzrušení a napětí ze hry. Pořád to ale z mé strany ještě bylo opatrné. To je zhruba 25 let zpátky,“ noří se do vyprávění Jiří.
Za druhý zlom označuje moment, kdy se přestěhoval do Prahy. „Při odchodu z práce jsem narážel na automaty na každém rohu. To mělo velký vliv. Pak už jsem do toho spadl zcela, pravděpodobně vlivem vztahu. Z nefunkčních partnerských vztahů jsem prostě utíkal k hraní. Moje ztráty se tehdy pohybovaly ve stokorunách, později částky rostly na desetitisíce a statisíce, a hromadily se mi dluhy,“ popisuje.
Přiznává, že nejčastěji hrál, když měl nějaký smutek nebo nefunkční vztah. „Dnes už vím, že to byla forma útěku. A hrát bylo také vzrušující. Když jsem ale začal prohrávat statisíce, přidala se k tomu i touha vyhrát ty prohrané peníze zpátky,“ vypráví mi dál Jiří a řečnicky se ptá: „Víte, co je pro gamblera nejhorší? Když vyhraje.“
V ten moment se mu totiž do mozku zapíše, že když se to jednou povedlo, tak se to povede i příště. „Ale ono se to nepovede a dluh narůstá,“ vysvětluje smutně.
Stres, výčitky a ticho
Právě v této fázi si Jiří uvědomil, že jeho chování je rizikové. Nejsilněji ve chvíli, kdy gambling začal narušovat i jeho osobní život. Stres, nedostatek spánku, po prohrané noci následovaly i výčitky svědomí.
„Navíc to o mně nikdo nevěděl, protože jsem chodil hrát sám, a mezitím jsem normálně pracoval i sportoval. Takže jsem to v sobě dusil. Trvalo hodně dlouho, než jsem s tím vyšel ven. Hrál jsem bezmála dvacet let. Problém byl, že jsem měl vcelku dobrou práci a pro banky jsem byl bonitní klient. Takže neměli problém mi dál a dál půjčovat statisíce, které jsem pak dokázal prohrát,“ říká Jiří.
Posledním zlomem se pro něj stalo období covidu, protože už se dalo běžně hrát online. „A tam už vás nic nezastaví. V té době jsem měl dluh 800 tisíc a věděl jsem, že s tím musím něco udělat, protože už jsem to nezvládal ani finančně. Začalo si toho všímat i okolí, že nemůžete s kamarády na dovolenou a podobně. Cítil jsem obrovský stud, ale našel jsem odvahu říct to svému okolí. A měl jsem to udělat dřív, protože mi ohromně pomohli,“ přiznává Jiří, který se nyní léčí ambulantně druhým rokem.
„Během covidu jsem ještě vyhořel v práci, a do toho mi onemocněla maminka. V tuto chvíli mi přijde, že gambling pro mě už není téma. Daří se mi vlastně poměrně dobře,“ popisuje. Správné podle něj bylo, že se odhlásil ze všech hracích portálů. Také se skrz ministerstvo financí zapsal do Rejstříku vyloučených osob.
„Našel jsem odvahu říct to i rodičům a můj život se teď dává pomalu zase do kupy. Na léčení se mě ujala psycholožka, která mi hodně pomohla, jsem fakt vděčný. Ale měl jsem to udělat mnohem dřív,“ uzavírá Jiří svůj příběh.
Zdroj článku: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zavislosti-v-cesku-pribeh-gamblera-automaty-hazard-dluhy.A231011_130530_domaci_pitt
Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Účast osob mladších 18 let na hazardní hře je přísně zakázána.
